FCP – SK Happich Team 3:3 (1:2)

:calendar: 15.1.2012 | hala 31. ZŠ Plzeň | 17,00h

bláhič (karbi), stanley (dvoři), veny (dvoři)

johny, vyky

wyky – bláhič, dvoři, johny, veny – bobo, karbi, junior, stanley

Vánoční pauza skončila a nás čekal tradiční souboj s Happichem. Sestavu jsme slátali během týdne s tím, že Feri s Luďou v poslední chvíli podlehli blíže nespecifikované zákeřné chorobě. Luďa tak alespoň po mátožném Bobovi poslal dresy, které byly po vánocích řádně odleželé, jelikož pračku nezahlédly ani zdálky. Samozřejmě, že se v šatně strhla pranice o nepoužívaná čísla, což bylo v konečném důsledku úplně zbytečné, poněvadž to dopadlo úplně stejně, jako když hodíte nezkaženého kopáče mezi tvrdé jádro FCP a to ho po pár zápasech a Venyho akcích vyplivne úplně zlomeného a nepoužitelného. Zkrátka smrděli jsme tak, že i naši věrní diváci v průběhu zápasu odcházeli. Soupeř přišel v šesti (pěti) hráčích do pole, ale většinu opor měl na place.

Začali jsme poněkud vlažně. Johny byl asi ještě u stromečku, protože se kolem něj s velkou úspěšností zkusil několikrát protáhnout jeden z protihráčů. Když to v 7. minutě hořelo, ve spolupráci s Wykym ho zkrátka kousek před šestkou složili. Johny poté vidí z rukou sudího žlutou kartu, i když posledním, který si pohrál s protihráčem byl zřejmě Wyky. Jak se ale vzápětí ukázalo, sudí si karty spočítal dobře, protože dalším hříšníkem se stává právě Wyky za předčasné vyběhnutí proti kopajícímu soupeři. Naše zeď ale zůstala pevná a odolala i opakovanému pokusu Happichu. My jsme se také několikrát dostali do zakončení, ale buď jsme pálili do kytek nebo do gólmana. V 9. minutě při rozehrávání soupeřova autu trestuhodně vázne komunikace mezi Stanleym a Johnym, takže před naší brankou najednou vyplavává jeden z protihráčů s balónem na noze a míří přesně – 0:1. Chvíli poté si soupeř bere time, ale jsme to my, kteří tvoříme hru a tlačíme se do branky Happichu. Bohužel z našeho tlaku nic není – naopak soupeř nám odskakuje na dvoubrankový rozdíl v 17. minutě, když snajpr Happichu potáhne balón kolem Dvořiho a pod jeho tlakem posílá zdánlivě pomalou střelu na Wykyho branku. Ta k našemu zděšení končí za jeho zády – 0:2. Za další dvě minuty se nám ale konečně daří využít přítomnosti náhradního gólmana soupeře na hrací ploše, když se od něj dokáže odpoutat Bláhič, kterého nachází Karbi. Bláhič poté míří přesně a dává svůj premiérový gól v letošní sezóně – 1:2. Do půle přes náš velký tlak se nám již skóre srovnat nepodaří.

Po přestávce se hra nese ve znamení marného dobývání branky soupeře. Nejblíže vstřelenému gólu je Dvoři, který z metru trefuje břevno opuštěné branky. Happich hrozí nejvíce z přímáků, které zahrává z velmi nebezpečných vzdáleností. Wyky ale ve spolupráci s pevně postavenou zdí odolává. Nedokážeme dostat míč do branky a rozuzlení zápasu si tak musíme schovat až na samotný konec. Když pět minut před koncem domlouváme na lavičce taktiku na závěrečné minuty, čáru přes rozpočet nám dělá soupeř, který předvádí jednoduchou narážečku, při které Bobo lítá jak hadr na holi a přes Wykyho velkou snahu dostává míč do sítě – 1:3. Máme hlavy dole, ale přesto ještě Johny s Bobem na lavičce teoretizují nad případným tajmem. Když máme najednou možnost jít po Wykyho výhozu ve dvojici sami na soupeřova gólmana, ozve se hvizd rozhodčího. Dvořiho spravedlivý hněv na sebe nenechá dlouho čekat: „Jen to přeruš, aby se mohli všichni včas vrátit!“ Po chvíli se ukazuje, že Bobo právě provedl jeden ze svých mistrovských tahů, když sebral všechnu odvahu (zřejmě nesledoval dění na hřišti) a vzal tři minuty před koncem time. Když jsme si zanadávali, rozhodli jsme se pro variantu, kterou polovina z nás neúspěšně trénovala na středečním tréninku – hru s Wykym v poli. Ještě v téže minutě po několika výměnách balónu mezi Karbim a Wykym, letí míč na pravou stranu Dvořimu, který jej posílá před branku. Tam ho na zadní tyči nikým nehlídán Stanley uklízí do zívající branky – 2:3. Po soupeřově zbrklém útoku se situace opakuje jako přes kopírák. Wyky s Karbim tentokráte i s trochou štěstí udrží balón na svých sálovkách a opět ho posílají doprava Dvořimu. Ten ho znovu posílá před branku, kde je tentokráte volný Veny, ale ten netrefuje kouli ideálně. Protože gólman nedostává neposedný míč pod svoji kontrolu, Veny má ještě jednu příležitost, kterou tentokráte opět s notnou dávkou štěstí zužitkovává – 3:3. Sudí chvíli po rozehrání raději zápas končí, aby se snad nějaký hráč nezbláznil a nepřidal ještě něco navrch.

Utkání proti zkušenému a houževnatému celku Happichu nás nezastihlo v bůhvíjaké oslnivé formě. Sestava sice byla podobná té, se kterou jsme dokázali uspěli před vánocemi, ale hra a hlavně soupeř byl jiný. Nedokázali jsme přesně kombinovat a míč nás moc neposlouchal. Soupeř naopak využil několik našich školáckých chyb a poté se soustředil zejména na bránění svého náskoku, což se mu téměř podařilo. Nakonec ale s bodem musíme být spokojeni, protože jsme sehráli historickou powerplay se dvěma vstřelenými brankami. Na příští termínově poněkud divoký víkend se musíme pokusit zodpovědně postavit pokud možno sestavy, se kterými si s chutí zahrajeme.

2 comments

    • Kibullel on Pondělí, 16. ledna 2012 at 09:22

    Reply

    Krásnej koment k zápasu.
    Zápas jsem sehráli proti stojícímu soupeři,pro nás nejhorší možná varianta.
    Poslední dvě minuty si musíme dobře pamatovat,takhle se totiž hraje bez gólmana.
    Asi nemusím mluvit o cukru,že?

    • bobo on Neděle, 15. ledna 2012 at 22:47

    Reply

    nemám rád tenhle typ zápasů… víme, že bysme to měli zvládnout a pak nejsme schopný si ani nahrát, natož v jasných šancích trefovat branku… nicméně… poslední minutka znamenala další přepis v johnyho statistikách… :14:

Napsat komentář

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..